Recenze portrétního makroobjektivu Zeiss Milvus 2/50M

Úvod

„Pevná padesátka“ je ve fotografii pojem objevující se v konotacích univerzálního objektivu, který zvládne opravdu hodně situací – od portrétu přes reportáž až po krajinu. Zeiss k tomuto výčtu přidává ještě makro – zde však musí přijít upozornění, že se jedná pouze o zvětšení 1:2, není to tedy plnohodnotné makro 1:1. Každopádně i toto 0,5× zvětšení potěší.

Testovaný objektiv je součástí řady Milus pro zrcadlovky Nikon a Canon a patří do podsérie pyšnící se písmenem „M“ v názvu. To značí právě ony makro schopnosti. Zároveň to je již druhý Milvus „M“, který zde testujeme. Tím prvním byl Zeiss Milvus 2/100M, tedy pevná stovka se světelností f/2 a objektiv velmi příjemně překvapil.

Pokud se bavíme o Zeissu, znamená to, že mluvíme o plně manuálních objektivech, které nedisponují automatickým ostřením ani stabilizací obrazu. Další typickou vlastností objektivů Zeiss je kvalitní kovové zpracování a typicky velmi kvalitní kresba objektivu a minimum optických vad. Tak vzhůru na test této padesátky.

Parametry

• Ohnisko: 50 mm
• Pro senzory: FF
• Rozsah clony: f/2–22
• Bajonety: Canon EF-Mount* (ZE) | Nikon F-Mount* (ZF.2)
• Rozsah ostření: 0,24 m až nekonečno
• Zvětšení: 1:2
• Konstrukce: 8 optických členů v 6 skupinách
• Rozměry (průměr×délka): 81 × 75 mm
• Hmotnost: 730 a 660 gramů (Canon, resp. Nikon)
• Cena:
  ? – ? Kč
  (Nikon),
  ? – ? Kč
  (Canon)

Design a ergonomie

Milvus 2/50M je na první pohled celkem malý objektiv, takže po uchopení do ruky překvapí vyšší hmotnost, než by se dala čekat. 660 gramů u verze pro Nikon a 730 gramů pro Canon je ještě akceptovatelná hodnota, když některé konkurenční portrétní objektivy to umí vytáhnout i hrubě přes kilo.

Vyšší hmotnost je vyvážena opravdu precizním německým zpracováním objektivu. Tělo je kovové vyjma části ostřícího prstence, který je pogumovaný pro pohodlné ostření. Kovová je i sluneční clona, jež je na vnitřní straně povrchově upravena, aby nevytvářela žádné odlesky.

Nejšpičkovějším parametrem objektivu je však ostřicí mechanismus. Ostřicí kroužek se otáčí o cca 300 °, což umožňuje precizní jemné ostření – i když pro rychlé přeostření z krátké ostřicí vzdálenosti na nekonečno si musíte ukroutit ruku. Nicméně pokud pracujete třeba od metru dál, nic takového nehrozí.

Chod ostřícího kroužku je příkladný. Vždy když na testování dostanu Zeiss, tak si s objektivem ostřím jen tak pro radost. Tohle asi vystihuje vše podstatné.

Na objektivu je naznačena i stupnice zaostřené vzdálenosti a hloubky ostrosti. Je příjemné ji tam mít pro hrubou orientaci.

Objektiv se při ostření vysouvá, což je potřeba pro dosažení zvětšení 1:2. Proto je objektiv trošku větší a mírně těžší.

Ještě bych chtěl poznamenat pár slov ke sluneční cloně. Jednak je vyrobená hezky designově a jednak představuje drobnou obtíž. Je běžné na objektiv namontovat sluneční clonu obráceně, což ušetří nějaký ten prostor v zavazadle. V případě testovaného Zeissu to představuje problém, protože s takto nasazenou clonou se nedá pohodlně ostřit. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem měl clonu nasazenou neustále ve „správné“ poloze a neměl jsem ji potřebu sundávat. Konec konců, on tento objektiv není až tak velký a neskladný, aby nasazená sluneční clona představovala problém.

Verze objektivu pro Nikon disponuje clonovým kroužkem, takže objektiv dobře funguje i na starých zrcadlovkách. Na těch moderních je potřeba nastavit hodnotu clony f/22 a potom se dá clona ovládat z foťáku. Tento mechanismus nedělá problém ani na bezzrcadlovkách, se kterými si rozumí.

Clonový kroužek má jednu malou výhodu. Nikoňákům stačí levné pasivní makro mezikroužky bez přenosu clony. Proč by někdo chtěl s tímto objektivem používat makro mezikroužky? To aby se dostal k hodnotě zvětšení 1:1. Jen pozor, potom budete operovat velmi blízko přední čočky a pro tyto manévry může být o něco lepší Milvus 2/100M, kde u stejného zvětšení budete dál od přední čočky objektivu.

Objektiv má u zadního optického členu O-kroužek a je i celkově chráněný proti vniknutí vody.